Použití kompaktního materiálu a HPL při výstavbě operačních sálů

Věc: ČSN 73 0835 – konzultační stanovisko

Předmětem vydání stanoviska je následující skutečnost:

Při realizaci staveb zdravotnických zařízení skupiny LZ 2 jsou nám pro finální úpravu stěn a podhledů operačních sálů nebo jednotek intenzivní péče, nabízeny k použití kompozitní deskové materiály (např. vysokotlaký laminát) s odkazem na skutečnost, že vyhovují klasifikačnímu zatřídění B-s1. K tomu jejich dodavatel konstatuje, že se v daném případě nejedná o plastickou hmotu.

Dotaz: Je možné takové materiály používat ve zdravotnických zařízeních skupiny LZ 2?

K uvedené problematice je možné uvést - v normou vymezených případech nelze u zdravotnických zařízení používat látky, které pro zajištění výsledných vlastností daného výrobku, obsahují v dílčím podílu také plastické hmoty (např. jako pojivo); zdůvodnění:

1.     Kapitola 8.3 ČSN 73 0835:2006 nedovoluje (kromě nášlapných vrstev podlah nebo lemovacích lišt) použití plastických hmot na povrchové úpravy stavebních konstrukcí zdravotnických zařízení skupiny LZ 2 (i když jako materiál nepřekračují stanovený limit pro index šíření plamene). Analogicky (i když vyhovují doplňkovému klasifikačnímu požadavku s1) není dovoleno použití plastických hmot v konstrukcích stěn a podhledů, které se instalují v požárních úsecích s vyšší mírou předběžné opatrnosti - tj. u lůžkových jednotek, dále u oddělení ARO, jednotek intenzivní páče a také u operačních sálů.

2.     Termín „plastické hmoty“, v souvislosti s nepřípustnými povrchovými úpravami stavebních konstrukcí, byl zaveden již do předchozího znění ČSN 73 0835. Toto pravidlo má předejít možným negativním projevům, spojených s hořením těchto typově specifických materiálů, které  ve všech aspektech nezahrnuje normová zkouška generující index šíření plamene po povrchu materiálů (podle ČSN 73 0863 se zkoušený vzorek sice podrobuje působení horkých plynů, odpovídajících normové teplotní křivce, ale zdroj hoření se nachází v separátním spalovacím prostoru a přídavný plynový hořák přímo ve zkušební komoře je orientovaný souběžně s rovinným zkušebním vzorkem ve svislé poloze a má nesvítivý plamen o výšce 20 ± 5 mm); tyto podmínky nepostihují v plném rozsahu materiály umístěné v horizontální poloze anebo konstrukce, které se mohou vyskytnout v těsné blízkosti působení plamenů lokálního požáru. Z obdobných příčin je přísnější pravidlo, na vyloučení plastických hmot, aplikováno také u konstrukčních dílců a prvků, které mají podle ustanovení 8.3.1 ČSN 73 0835:2006 odpovídat kritériím doplňkové klasifikaci tvorby kouře - s1 (podle ČSN EN 13823 se při zkoušce vystavení tepelnému účinku jednotlivého hořícího předmětu, sice aplikuje působení plamenů dvou plynových hořáků o celkovém výkonu 30,7 ± 2  kW , instalovaných v pískovém loži přímo ve zkušební komoře, ale testuje se rovinný vzorek tvaru L jen ve svislé poloze).

3.     Názvem „plastické hmoty“ je obecně označena celá řada syntetických nebo polosyntetických polymerních materiálů, které mohou současně obsahovat i další látky pro zlepšení výsledných užitných vlastností. Zavedený název je odvozen od vlastností, které většina z polymerů vykazuje - zpravidla jsou za vyšších teplot tvarovatelné (tzn. plasticita);  ale ne vždy tomu tak je (např. reaktoplasty po zahřátí již nelze dále tvarovat).

4.     Kompozitní materiál je terminologicky (viz ČSN EN ISO 13943) strukturovaná kombinace dvou nebo více jednotlivých materiálů, V „laminátech“ se používá hořlavá, anebo nehořlavá výztuha, která je do výsledného tvaru formována pojivem, a to syntetickou polymerní pryskyřicí (tj. „plastickou hmotou“). I když bude podíl nehořkavé výztuhy převažovat (např. 60% či více), tak syntetické pojivo při přímém styku s plamenem projeví své výchozí vlastnosti - teplem se bude rozkládat, modifikovat svou strukturu a hořet (na toto chování nemá případná nehořlavá výztuha žádný, či jenom nevýznamný vliv). Pokud se má stanovit číselná hodnota přípustného množství pojiva, tak bez dalšího průkazu lze použít hodnotu nejvýše 5% hmotnostního podílu (která byla po odborné diskusi uvedena v ČSN 73 0810:2005 jako tolerované množství organických látek, a to v souvislosti s hodnocením konstrukčních částí druhu DP1).

POZNÁMKA Dnes, kdy se normy v oblasti PBS většinou novelizují podle klientských požadavků, již zmíněné ustanovení chybí. Pro praktickou informaci však mohu doplnit konkrétní příklad z doby, kdy jsem intenzivně zkoušel ocelové, plné požární dveře, s vnitřní izolací deskami „nehořlavé“ minerální vlny - při zkouškách požární odolnosti se ukázalo že organické pojivo v minerální vlně, které přesahovalo hodnotu hmotnostního podílu cca  2%, se vlivem působících vyšších teplot rozkládalo na pyrolýzní plyny, které se uvolňovaly přes konstrukční mezery ve dveřním křídle (např. kolem zapuštěného zámku, nebo v místech instalace postranních závěsů) a když se ocelová konstrukce zkoušeného dveřního křídla zahřála na teplotu jejich vznícení, došlo k trvalému plamennému hoření uvolňovaných plynů na neohřívané straně vzorku (cca v časovém intervalu mezi 15 - 30 minutou zkoušky). 

František P E L C